Hra je nejvyšší formou výzkumu

"Hra je nejvyšší formou výzkumu" - A. Einstein.

Zde je vysvětleno, proč je to tak důležité...

Na fotbalovém tréninku našeho šestiletého syna o uplynulém víkendu jsem se podívala na našeho osmiletého syna, který si na spodní části klouzačky udělal značný kopec hlíny, aby mohl jezdit autíčky po skluzavce a sledovat, jak se kutálejí dolů na hromadu.

Vidím, jak si plní ruce hlínou a přenáší ji na svůj kopec. Vidím, jak mu cestou na skluzavku padá hlína na kalhoty a boty. Vidím, jak se mu rukávy otírají o hlínu. Dívám se, jak leze po žebříku, aby se pak sklouzl po skluzavce a spadl do té hromady hlíny.

Místo abychom mu řekli, ať toho nechá a dívá se na bráchu, oba se jen smějeme, protože víme, že hraní je učení a on se učí ze všech nejlépe. Pozorujeme ho a chápeme, že si jen nehraje - dělá mnohem víc, než jen to, že si hraje.

Albert Einstein kdysi řekl: "Hra je nejvyšší formou výzkumu."

V očích našeho dítěte je hřiště víc než jen kovové a plastové dílky. Je to místo, kde může zapnout svou fantazii a být tím, čím chce. Rytířem střežícím hrad nebo astronautem budujícím nové vesmírné centrum. Nápadů je nekonečně mnoho.

Nic neděláme. Místo toho se díváme, jak si hraje, a libujeme si, že se učí, zatímco tamhle vytváří parádní mistrovské dílo. Oblečení se dá vyprat; ruce se dají umýt, boty se dají vydrhnout. Pamatujeme, že vychováváme děti, které si umí hrát a tvořit, ne děti, které se bojí ušpinit si ruce.

Už dávno, když byl náš první syn malý, jsme se rozhodli, že se nenecháme vyčerpat ani pohodlností. Ano, je jednodušší mu říct, aby se nešpinil, než aby musel na noc namáčet to oblečení. Ano, je pohodlnější vzít si iPad a nechat ho hodinu v klidu sedět vedle nás. To jsme pro naše děti nechtěli. Věděli jsme, že dlouhodobý přínosSkutečná HRA byla mnohem lepší a důležitější. Chtěli jsme ho nechat hrát (a dokonce si s ním hrát!).

"Když člověk sedí déle než zhruba 20 minut, mění se fyziologie mozku a těla. Gravitace začne shromažďovat krev do podkolenních šlach, čímž okrádá mozek o potřebný kyslík a glukózu neboli mozkové palivo. Mozek v podstatě jen usíná, když sedíme příliš dlouho. Pohyb a aktivita stimulují neurony, které v mozku vznikají. Když sedíte, tyto neurony se nefire\***.* "~ edweek.org

Jako rodiče se často chováme extrémně. Buď příliš plánujeme každou vteřinu dne našeho dítěte a naplníme ji tolika věcmi, že se nenaučí hrát si samostatně, nebo si nevyhradíme vůbec žádný čas. Navrhuji to nejlepší z obou světů: šťastnou střední cestu. Nechte své děti hrát si! Vzpomeňte si, jaké to je být dítětem... s hřištěm plným zázraků.

Když se ohlédneme za svým dětstvím, oceňujeme, jaký vliv měly zážitky z hřiště na to, kým jsme se nakonec stali. Tyto zásadní, formativní zážitky formují děti jako myslitele, snílky a vůdce.

Možná si toho plně nevšimnete, když se vaše dítě dvacet minut houpe nebo patnáctkrát za sebou sjíždí stejnou skluzavku, ale je to tak:

Znak . věděli jste, že hra zvyšuje sebevědomí? Když to dělá pořád dokola, učí se jistotě, že na to přijde. Naučí se, co funguje a co ne. Když si dá nohy nahoru, jde rychleji. když si lehne na břicho, zpomalí ho to. přijde na to sám.

Trpělivost. Můžu vám říct, že to nechápeme. Kdybyste mi řekli, abych si 30 minut hrála na stejné konstrukci na hřišti, řekla bych vám, ať si na to najdete jiného dospělého. Kdybyste teď požádali Beaua, našeho osmiletého syna, udělal by to rád. Z těch 30 minut by udělal 45, protože hraní ho učí trpělivosti. Chvíli trvá, než tu skluzavku správně nastaví. Chvíli trvá, než přijde na to, jak by mohl postavit obří skluzavku.na dně skluzavky, která ho "přenese do budoucnosti".

Motorické dovednosti. Jeho jemná motorika byla skutečně ve hře, když stavěl ten kopec ve spodní části konstrukce hřiště. Využíval svou koordinaci, aby čtyřikrát za sebou vylezl na opičí dráhu; využíval své prostorové povědomí, aby vylezl po schůdcích, k vylezení po žebříku bylo potřeba oko-ruka.

Štěstí. Začíná být kreativní, učí se, co ho baví. Úsměv na jeho tváři byl toho důkazem.

Pro lepší zítřek hrajeme dnes.